Nejlepší odpověď
Politický pragmatismus oceňuje realitu před ideologií. Uznává, že zatímco prvním úkolem politika je být zvolen, druhým úkolem je dělat to, co je správné, do té míry, že politik dokáže přesvědčit lidi, aby to podporovali. Je to poznání, že polovina bochníku je lepší než žádný bochník vůbec. Je to ochota uzavřít kompromis, aby co nejvíce lidí dostalo co nejvíce z toho, co chtějí. Je to ochota spolupracovat s ostatními na společných cílech, bez ohledu na rozdíly v ostatních cílech. Je to uznání politického vedení a voličů, že v demokracii se nikdo nikdy nedostane ke všemu. Každý zástupce a senátor je složkou vládní směsi. Každý může udělat vše pro to, aby ohnul výsledky svým směrem, ale nakonec musí každý uznat, že zbytek národa má také své zástupce a senátory a má tolik nároků, kolik mají.
Odpověď
Rozumný a logický způsob, jak dělat věci nebo přemýšlet o problémech, který je založen na řešení konkrétních situací místo na myšlenkách a teoriích. Přístup k filozofii, který zastávají především američtí filozofové a který si myslí, že pravdivost či význam výroku je třeba měřit podle jeho praktických (tj. Pragmatických) důsledků. William James a John Dewey byli pragmatici.
Pragmatismus v běžném zvyku může znamenat jednoduše praktický přístup k problémům a záležitostem. Ale je to také název jednoznačně americké filozofické školy, jejíž doktrína je, že pravda musí být převážně testována praktickými důsledky víry. Spojuje dva smysly tohoto slova je sdílená skepse vůči jistotám odvozeným z abstrakcí – ta, která je vítaná a osvěžující po osmi letech neúspěšného předsednictví založeného na víře. …
Pokud existuje stříbrná nit tkaná do pragmatického pláště, kterou Obama tvrdí, má to svůj původ v této myšlenkové škole. Obama by mohl udělat horší, než se dívat na Johna Deweye, dalšího bývalého obyvatele Hyde Parku a zakladatele laboratorních škol University of Chicago, které Obamovy dcery navštěvují. Dewey rozvinul práci dřívějších pragmatiků obzvláště plodným a výstižným způsobem. Jádrem pragmatismu a vlastně demokracie bylo pro něj odmítnutí věrohodnosti předem stanovených pravd ve prospěch „variability, iniciativy, inovace, odklonu od rutiny, experimentování“.