Nejlepší odpověď
ANO. V některých Číňanech jsou čínské děti se světlou blond. Viděl jsem čínské dospělé s blonďatými vlasy, ale pouze když je na slunci.
Nemají žádnou kavkazskou příměs, ale protože žijí v nějaké části izolovaného místa s vyšší nadmořskou výškou, jsou jejich vlasy světlejší . Obvykle se však jedná o čínské obyvatele Han žijící v jihozápadní provincii Číny. Jejich vlasy jsou jako světle černé / šedavé ve srovnání s východní Čínou, která má velmi černé vlasy.
PŘÍRODNÍ BLONDOVÉ VLASY POCHÁZÍ Z 5 TYPŮ ASIÁNŮ PŘIROZENĚ
Asiaté, kteří mají evropský původ a mají blond vlasy
Asiaté, kteří mají blond vlasy přirozeně od narození kvůli mutacím
Asiaté, kteří žili ve vyšší nadmořské výšce a mají pigmentaci
Asiaté, kteří používali šampon a vlasy zesvětlí
Asiaté, kteří se stanou albíny
Existují čínské děti se SUPER SILNÝMI ČERNÝMI VLASY a vlasy se stávají jen šedivými, i když jsou na slunci, než ty čínské děti s velmi slabými černými vlasy, které mohou na slunci proměnit prameny blond, červené, hnědé barvy
Odpověď
V sedmdesátých a osmdesátých letech byli na nás, kteří měli blonďaté vlasy a modré oči, hleděli s úžasem, zejména dětmi, a bylo s nimi zacházeno jako s filmovými hvězdami, ale tito cizinci už nejsou tak vzácní.
Pravdou je, že čím lepší bude váš japonský jazyk, tím menší novinka vám bude. Japonci mají pocit – a sami to možná neuznají – že pokud se váš Japonec stane dostatečně dobrým, překročil jste své přivítání. Určitě byste se do toho mohli hodit, ale vždy budete outsiderem, což platí o každém neetnickém Japonci, který se narodil v Japonsku. Naopak, etničtí Japonci, kteří ani neumí japonsky, jsou považováni za „své vlastní“ a je s nimi zacházeno odpovídajícím způsobem.
Čím méně Japonců znáte, tím větší zábava pro vás bude, protože si lidé budou opravdu myslet z vás jako vítaného hosta, který potřebuje pomoc. Šíření cizinců v Japonsku bohužel znamená, že vás již nebude považovat za filmovou hvězdu nebo za návštěvu hodnostáře, který si zaslouží respekt. Je pravděpodobné, že budete v dnešní době ignorováni, a jsem si jist, že je to ještě pravdivější, než když jsem počátkem roku 2002 konečně opustil Japonsko.
Samozřejmě, že moje první dva roky byly jako dobrovolný misionář pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, takže jsem byl aktivněji ignorován, než by tomu bylo u jiných cizinců, protože většina Japonců věděla, že lidé ze Západu v jejich mladistvém věku a na počátku dvacátých let a v tmavých oblecích se snaží rozdávat kopie Kniha Mormonova.
Pohled skrz okno kanceláře nemovitosti by téměř vždy vyzval obchodníka uvnitř, aby si před sebou zkřížil ruce ve velkém X, aby řekl, že nechtějí mít nic společného s cizinci. Ti, kteří tak neučinili a několik minut poslouchali moji velmi plynulou japonštinu, by charakteristicky nasávali vzduch skrz zuby a říkali jednu z různých výmluv, které si cizinci zvykli naslouchat. Pro moji japonskou snoubenku bylo frustrující být svědkem den za dnem několik měsíců. Cizinec bude vždy cizincem. Jako Kanaďan bych nikdy ve svém domě nikde na světě nenosil boty a jsem docela tichý, ale to pro ně ani pro případné sousedy nic nezmění.
Pokud vy mají vadnou japonštinu, budou si myslet, že je to roztomilé, ale pokud budete opravdu plynulí, Japonci vás zcela ignorují. Situaci nezlepší ani to, že máte japonskou manželku; jen vás vystavuje očividně diskriminačním slovům a činům, protože jeden z vás dvou je zasvěcený, kterého nemohou úplně ignorovat.
Bylo mi řečeno, že jsem 日本人 よ り 日本人 ら し い (více japonsky než Japonci) hned od prvních několika týdnů v Japonsku, protože jsem byl typickým rezervovaným Kanaďanem, který je zcela odlišný od velmi cizinců podobných Američanů a Australanů. Udělal jsem vše pro to, abych se stal Japoncem, a cítil jsem, jako bych dorazil do svého skutečného domova, jakmile jsem se dostal do Japonska. Po dostatečných osamělých letech však konečně nastala deziluze a já jsem si nakonec uvědomil, že jsem opravdu cizinec – a to nejen proto, že mi chybělo jíst lasagne, řídit auta nebo sledovat nedabované anglické filmy.
Když Šel jsem na Tchaj-wan, abych se setkal s rodiči mé tchajwanské snoubenky, s využitím omezeného množství mandarínštiny, které jsem se naučil na univerzitě, cítil jsem se mnohem vítanější, a když jsem se konečně oženil s etnickým Korejcem z čínského Pekingu, cítil jsem se ještě více přijat. Číňané budou s cizinci zacházet jako s rovnými, ale to se u Japonců nikdy nestane. Setkal jsem se se skupinou Američanů, Australanů a Britů, kteří měli japonské manželky, a příběhy o tom, jak s nimi zacházeli jejich svokři, byly v podstatě stejné jako to, co jsem zažil během mého celoročního zasnoubení s mou první japonskou snoubenkou.