Nejlepší odpověď
Záleží na tom, zda na první slabiku kladu sekundární důraz, či nikoli. V neomezené verzi mého přízvuku není, a tak se první samohláska stává krátkou verzí otcovské samohlásky, tj. Samohláska. Zatímco můj přízvuk má slabé slabikové rozdíly, například „Roses“ a „Rosas“ jsou odlišné, samohlásky „cot“ a „cut“ jsou sloučeny v atonických slabikách, takže „of“ a „off“ jsou rozlišeny pouze podle jejich [VːC [] versus [V̆Cː] kvantitativní rozdíly, samohlásky mají stejnou kvalitu a hlasový rozdíl / v / a / f / je neutralizován.
To znamená, že potřebuji sekundární stres, abych se dostal zvuk typu „uh“, jinak to bude „ah“.
Pokud tento sekundární signál nepoužiji, budou první slabiky znít jako „spa“ a „pa“ a pokud budou znít jako „speh“ a „puh“ pro většinu anglofonů, takže dvě stresové verze jsou tím, jak se snažíme znít standardněji – uvidíte, že se nedostaneme příliš daleko.
Tato slova ilustrují cirkus dialektových rysů, jako je ztráta schwy, neznělé obstrukční geminace, pravidla délky segmentu zděděná od zobecněné verze pravidla pro délku skotské samohlásky , post- bylo nalezeno tonické prodloužení a zvýrazněný tón n nějaká SW kalifornská řeč, v mém případě ze západních hor Santa Monica podél kanálu Santa Barbara. V případě „pacific“, fráze zpočátku nemusí být aspirována, v této poloze / b / je stejná jako typická francouzská, mírně předznělá, takže aspirace je lhostejná, / p / může nebo nemusí v tomto případě to tak není.
Na rozdíl od dialektu Josepha Boylea je finální samohláska v obou případech dvakrát tak dlouhá jako první dvě, dám sonogramy, „specifické“ s sekundární stres / ˌspɛsɨfɨk / a „pacifik“ / pɐˈsɨfɨk / (adjektivum a oceán jsou v mé řeči stejné) bez něj je verze „specific“ stejného stresu stejná, ale s předním [sː] Další věc, kterou můžete viz je, že tonická samohláska v obou případech také není nejhlasitější, v mé „standardnější“ dvou stresové verzi je první slabika nejhlasitější, v širokém dialektu pouze s jedním důrazem, pre- a post-tonické samohlásky jsou přibližně stejné a mírně hlasitější než tonikum. Vzhledem k tomu, že ani jeden ze dvou nejběžnějších faktorů lexikálního stresu u většiny Angličanů, délka a hlasitost, nerozlišují tonickou slabiku, co dělá, je výška tónu.
Krátce jsem provedl krátký zásah na letišti v Evropě, když Brit se obrátil ke konverzaci dvou kalifornských dívek a řekl jim, jako by byl oprávněný, aby byl nad tím tak vázaný. „Musíš zpívat každou zkurvenou větu !?“ Z další řady jsem mu řekl: „Ano, dělají!“ a vstal a sklouzl. Dívky vypadaly trochu zmateně, nemyslím si, že by zcela pochopily, co se stalo, rodilí mluvčí nevidí svou řeč jako zvláštní, i když vědí, že mají regionální přízvuk a jsem si docela jistý, že nevěděli co znamenal jejich útočník.
Takže – zde je „konkrétní“ [ˌsːpɛ̆s.sɨ̆f̬.fɨːk], první dvě samohlásky jsou každá po 60 milisekundách, třetí, kterou vidíte, má stejné formanty jako druhá , je více než dvakrát tak dlouhý při 130 ms. Konečné jiné než nosní zastávky jsou vydávány v dialektu
Zde je pacific [pɑ̆ɐ̯s.sɨ̆f̬.fɨ̥ːːkː] (různé měřítko než výše)
V širším dialektu je první samohláska ještě kratší a všechny segmenty posttonické slabiky jsou prodlouženo, včetně uvolněného, lehce nasávaného, / k /.
Takže v součtu jako „konkrétní“ [ˌsˌpɛ̆s.sɨ̆f̬.fɨːk] nebo [spɑ̆ɑssɨ̆f̬.fɨ̥ːːkː] a „pacifický“ jako [ˌpɐ̯̆ɑ̯s.sɨ̆f̬.fɨ̥ːk] nebo [pɑ̆ɐ̯s.sɨ̆f̬.fɨ̥ːːkː].
Doufám, že narazím na to, co jste chtěli, Josephe, děkuji za A2A a dejte mi vědět, pokud existují další podrobnosti, jako.
Odpověď
Rozdíl mezi výslovností těchto dvou slov spočívá v první slabice. Druhá a třetí slabika se v obou slovech vyslovují stejně.
„Specifické se vyslovuje„ spe “(s krátkým„ e “jako v„ posteli “)„ siff “(rýmovat se„ riff “ ) „Ick“ (rýmuje se na „sick“).
„Pacific“ se vyslovuje „Pa“ (krátké „a“ jako v „cat“) „siff“ (jak je uvedeno výše) „ick“ (jako výše).