Nejlepší odpověď
Líbí se mi překlad od Snavelyho, který jsem vložil pod španělštinu. Analyzoval bych to ze tří úhlů.
Na jedné straně zachycuje pravdu, že každý okamžik, každá láska, každá zkušenost je skutečně jedinečná a nikdy se nevrátí. Výhodou romantizované lásky je, že je skutečně jedinečná. Nevýhodou je, že jelikož je skutečně jedinečný, je obvykle pomíjivý, jako když poletují vlaštovky.
Na druhou stranu si myslím, kdy žil Bécquer: Španělsko v 19. století. Přestože byl středověk minulostí, stojí za zmínku, že Evropa měla středověkou tradici literatury, která zdůrazňovala „dvorskou lásku“ – idealistickou, romantizovanou, rytířskou atd. Tyto prvky stále vidíme ve všem, od Shakespeara po moderní milostné písně (hudebníky jim někdy říkají „pochodeňové písně“).
Na třetí straně to mohu číst jako poněkud domýšlivou, lstivou a troufalou – a komentujte, jak když se my lidé zamilujeme a náš mozek zaplaví správná směs neurochemikálií, jsme si jisti svým jádrem , že nikdo nikdy takto milované dříve nebo ještě někdy budou. Bécquer jde tak daleko, že svou lásku přirovnává k aktu uctívání před Bohem, což je jakási přehnaná láska, která není v evropské poezii doby neobvyklá. (Báseň mi v tomto ohledu připomíná hit Andyho Kima ze 70. let „Rock Me Gently“ a mnoho dalších „pochodňových“ skladeb.)
Bécquer mohl být upřímný v přesvědčení, že jeho láska je jedinečná a nic podobného zažila by žena (nebo muž?) pohlavní styk milovaného člověka znovu? Nebo mohl být satirický, protože věděl, že láska je nafouknutá v lidské přirozenosti. (Srovnej Shakespearovo „Sedm věků člověka“, když píše „… a pak milenec vzdychá jako pec…“ s použitím velmi mechanické metafory pro vznešený stav zamilovanosti. Byl tedy Bécquer satirický? Nevím . Nečetl jsem o něm ani o jeho historii dost, abych to věděl.
Zatím uzavírám výrokem, který mi řekl, že pochází z polynéské kultury a může milostivému sloužit jako rada: „Jeden láska léčí jiného. “
RIMA LIII
Volverán las oscuras golondrinas
en tu balcón sus nidos a colgar,
y otra vez con el ala a sus cristales
jugando llamarán.
Pero aquellas que el vuelo refrenaban
tu hermosura y mi dicha a contemplar,
aquellas que aprendieron nuestros nombres …
¡esas … no volverán!
Volverán las tupidas madreselvas
de tu jardín las tapias a escalar,
y otra vez a la tarde aún más hermosas
sus flores se abrirán.
Pero aquellas, cuajadas de r ocío
cuyas gotas mirábamos temblar
y caer como lágrimas del día …
¡esas … žádný volverán!
Volverán del amor en tus oídos
la palabras ardientes a sonar;
tu corazón de su profundo sueño
tal vez despertará.
Pero mudo y absorbto y de rodillas
como se adora a Dios ante su oltář,
como yo te he querido …; desengáñate,
¡así … no te querrán!
—Gustavo Adolfo Bécquer
Temné vlaštovky
Temné vlaštovky se znovu vrátí
a pověsí si hnízda z balkonu,
jejich křídla tiše zabijí na vaší okenní tabuli,
hravě volají.
Ale ti, kteří se na okamžik ve svém letu zastavili
vidět vaši krásu a mé štěstí,
ti, kteří se naučili zpívat naše jména …
oni … se nevrátí!
Tlusté shluky zimolez, do tvé zahrady se vrátí,
krásnější než kdy jindy,
odpoledne lezení po zdech z bahnitých cihel,
jejich parfémované květiny se otevřely plné.
Ale ty, které byly pokryty těžkými kapkami rosy,
které jsme sledovali, jak se třesou a padají,
jako denní slzy …
oni … se nevrátí!
Láska se znovu vrátí
aby zněla s hořícími šepoty v uších;
možná znovu bude vaše srdce
být probuzen z malátného spánku.
Ale tichý a pohltený a laskavě klečící,
jako Bůh před svou alterem je zbožňován,
jako já miloval tě drahý … nenech se oklamat,
láska jako tato … se nevrátí!
– přeložil Robert Lincoln Snavely
Odpověď
Je to velmi jednoduchá báseň o lásce.
Báseň odkazuje na skutečnost, že se láska vrací (ve formě „oscuras golondrinas“, „tupidas madreselvas“ atd.), ale bude to jiná láska. Metafora je docela výstižná: ptáci se vracejí do určitého města, listy znovu rostou ve starém stromu, ale nejsou to stejní ptáci ani stejné listy. Stejným způsobem, říká Becquer, se láska k člověku vrací, ale jiným způsobem.