Nejlepší odpověď
Jak se vyrovnat s nevýslovnou tragédií ŘÍKÁ JAMES GIARRANO Být prarodiči je jednou z velkých radostí života. Moje žena Vicki a já jsme s velkým očekáváním očekávali narození našeho prvního vnouče. Naše dcera Theresa a její manžel Jonathan očekávali počátkem října 2000 dítě. Nedokázali jsme si představit, že nás čeká nevýslovná tragédie. MY WIFE a já jsme spolu s naším synem a jeho manželkou odjeli v sobotu 23. září na dovolenou. Chystali jsme se setkat s dalšími příbuznými a strávit týden na Outer Banks v Severní Karolíně. Theresa a Jonathan se rozhodli nepřijít s námi na dovolenou, protože byla v devátém měsíci těhotenství a byla to dlouhá cesta – asi 11 hodin od našeho domova v Ohiu. Chtěli jsme odložit naši dovolenou, ale Theresa trvala na tom, abychom šli. Ujistila nás, že bude v pořádku. Kromě toho měla její lékařka pocit, že její těhotenství bude pravděpodobně v plném termínu, a její termín byl pár týdnů. Středa 27. září 2000 byl krásný den, který mi připomněl, proč se naše rodina za posledních několik let rozhodla pro dovolenou v této oblasti. Netušili jsme, že do konce dne se náš život drasticky změní. „Theresa chybí!“ Toho večera mi zavolal bratr z Ohia. Byl nesmírně váhavý a nervózní. Nakonec dostal slova: „Theresa chybí!“ Policie byla zapojena, protože události kolem jejího zmizení byly podezřelé. Když Jonathan odpoledne dorazil domů, zjistil, že přední dveře jsou odemčené. Theresina snídaně byla stále na stole a její kabelka zůstala pozadu. Něco jiného bylo divného: Její boty – jediné, které jí pasovaly do jejího devátého měsíce – byly stále u dveří. Jonathan zavolal domů asi v 9:30 Theresa mu řekla, že volala žena s tím, že se chce přijít podívat na auto, které prodávají. Poté se Theresa chystala vyřídit nějaké pochůzky. Jonathan volal domů v poledne, ale nemohl se k ní dostat. Během odpoledne stále volal, ale stále nebyla odpověď. Když se vrátil domů v 16:15, všiml si, že chybí auto. Zavolal do nemocnice, protože si myslel, že se Theresa možná porodila. Nebyla tam. Zavolal také několik členů rodiny, ale nikdo ji neviděl. Byl zběsilý, a tak zavolal policii. Asi v 18:00 našla policie auto nedaleko od jejich domova. Theresa však stále chyběla. Zpátky v Severní Karolíně nás zprávy ohromily. Moje žena a já jsme spolu s naším synem a jeho manželkou sbalili kufry a zamířili domů. Byla to dlouhá, emotivní jízda. Cestovali jsme přes noc a příští ráno jsme dorazili zpět do Ohia. Přestávka v případě Mezitím Jonathan a někteří příbuzní, blízcí přátelé a další spolupracovali s policií při pátrání po Theresě při práci přes noc. Hledání pokračovalo dalších pět mučivých dnů. Nakonec došlo v pondělí 2. října k případu. Do té doby policie vysledovala telefonát, který byl uskutečněn ve středu ráno u Terezie. Žena, která žila jen pár bloků odtud, zavolala z mobilního telefonu. Po výslechu ženy byla policie podezřelá. Později večer se policie vrátila do domu ženy. Ale když se přiblížili ke dveřím, uslyšeli výstřel. Vnikli do domu a našli ženu mrtvou. Zastřelila se. K jejich překvapení našli novorozeného chlapečka v místnosti ve druhém patře. Je neuvěřitelné, že celý ten rozruch spal! Po Theresi však stále nebylo ani stopy. V příštích několika hodinách policie prohledala dům, zda nenašla důkazy o tom, že tam byla. Pátrání skončilo v úterních ranních hodinách v garáži. Tam v mělkém hrobě našli Theresino tělo. Koronerka později zjistila, že byla sražena do bezvědomí a poté střelena do zad. Okamžitě zemřela a její dítě bylo vzato z jejího lůna. Při pohledu zpět existuje určitá úleva z vědomí, že netrpěla. Novorozené dítě bylo převezeno do nemocnice, kde bylo zjištěno, že je ve výborném zdravotním stavu – ani škrábnutí! Povinný test DNA potvrdil, že je skutečně naším vnukem. Jonathan mu dal jméno, které si s Theresou vybrali – Oscar Gavin. Po krátkém pobytu v nemocnici byl náš 8-librový vnuk o hmotnosti 11 uncí propuštěn do otcovy náruče ve čtvrtek 5. října. drž ho. Reakce komunity Moje rodina a já jsme byli vyčerpáni podporou k slzám – v mnoha případech od lidí, které jsme nikdy nepotkali. Během dnů, kdy Theresa chyběla, se stovky dobrovolně přihlásily, aby pomohly při hledání. Mnozí darovali peníze. Několik místních obchodů s kancelářskými potřebami zdarma vyrobilo tisíce kopií letáků.A dobrovolníci distribuovali letáky na mnoho kilometrů po Theresině domě. Jedna z našich křesťanských sester pracuje pro místního právníka, a když mu řekla o naší situaci, nabídl mu pomoc. Přijali jsme jeho nabídku a ukázalo se to jako obrovské požehnání. Pomohl nám vypořádat se s médii i s určitými právními problémy, které vyvstaly. Kromě toho doporučil dva soukromé vyšetřovatele, kteří s případem hodně pomohli. Jejich skutečná starost o nás se skutečně dotkla našich srdcí. Poté, co byl náš vnuk uzdraven, podpora zesílila. Několik obchodů s potravinami zaslalo potraviny a potřeby pro domácnost. Mnoho jednotlivců darovalo oblečení pro Oscara i jednorázové pleny, kojeneckou výživu a hračky. Dostali jsme mnohem víc, než kdy Oscar mohl použít, a tak jsme přebytek dali do porodnice místní nemocnice. Protože média tento příběh zachytila, dostali jsme tisíce karet a dopisů – nejen od naší komunity, ale z celého světa. Odliv podpory byl patrný zejména na vzpomínkové bohoslužbě za Terezii, která se konala v neděli 8. října. Věděli jsme, že se ho chce zúčastnit mnoho lidí, ale reakce předčila naše očekávání. Byla učiněna opatření k použití hlediště na místní střední škole a s více než 1400 byla zaplněna do posledního místa. Zúčastnili se ho rodinní příslušníci, přátelé, policisté, starosta a další z komunity. Přítomni byli také zástupci médií a místní televizní stanice natáčely diskurz, který byl také živě vysílán přes internet. Kromě toho stovky lidí stály ve školní hale nebo se schovávaly pod slunečníky venku v chladném dešti a poslouchaly přes reproduktory, které byly připojeny. Diskuse přinesla dalekosáhlé svědectví o našich biblických vírách. Poté stovky lidí trpělivě čekaly, aby vyjádřily soustrast. Zůstali jsme téměř tři hodiny, objímali jsme všechny, kteří přišli, a vyjádřili své uznání za jejich přítomnost. Po této službě místní hotel laskavě poskytl jídlo pro více než 300 našich rodinných příslušníků, blízkých přátel a dalších, kteří pomáhali při zotavení našeho vnuka. Nemůžeme adekvátně vyjádřit, jak si vážíme toho, co nám lidé – většinou cizí – udělali, aby nám pomohli. Tato zkušenost nás přiměla více než kdy jindy mít plný podíl na křesťanské službě, protože existuje spousta dobrosrdečných jednotlivců, kterým chceme pomoci dobrou zprávou o Božím království. (Matouš 24:14) Jak sbor reagoval Od začátku této zkoušky nás ovanula vlna podpory našich křesťanských bratrů a sester. Tato zdánlivě nekonečná podpora pocházela od našeho vlastního sboru svědků Jehovových i od okolních sborů. Ještě předtím, než jsme dorazili domů ze Severní Karolíny, pomohli starší v našem sboru zorganizovat úsilí o nalezení Theresy. Mnoho našich bratrů a sester si vzalo volno, aby se mohli zapojit do hledání. Někteří řekli svým zaměstnavatelům, že jsou ochotni propadnout platu, ale v některých případech jim jejich zaměstnavatelé poskytli volno s platem. Ve dnech, kdy Theresa chyběla, zůstali někteří naši duchovní bratři s Jonathanem, aby nebyl sám. Řada bratrů a sester právě přišla a udržovala náš domov čistý a upravený. Jiní pomáhali krmit dobrovolníky a odpovídat na telefony. Asi šest týdnů po Theresině smrti čelila moje žena a Jonathan skličující výzvě – projít Theresiny věci a vyčistit její domov. Jonathan cítil, že už nemůže žít v domě, který spolu s Theresou sdíleli, a tak se rozhodl dát jej do prodeje. Projít Theresiny věci bylo bolestným úkolem – všechno jim připomínalo a jak moc jim chyběla. Ale i zde nám pomohli naši bratři a sestry. Pomohli zabalit její věci a dokonce provedli některé potřebné opravy domu, aby ho připravili na prodej. A co je nejdůležitější, naši bratři a sestry poskytovali naší rodině duchovní a emocionální podporu. Zavolali a navštívili nás, abychom se povzbudili. Mnoho lidí zaslalo dojemné karty a dopisy. Tato láskyplná podpora pokračovala nejen prvních pár dní a týdnů, ale i mnoho měsíců. Řada našich bratrů a sester nám řekla, abychom jim dali vědět, kdykoli budeme někoho potřebovat, jen aby naslouchali, a my jsme je využili na jejich laskavou nabídku. Je tak příjemné sdílet své pocity s přáteli, které milujete a kterým důvěřujete! Opravdovým příkladem jsou slova biblického přísloví: „Skutečný společník po celou dobu miluje a je bratrem, který se rodí pro nouzi.“ – Přísloví 17:17; 18:24. Dopad na naši rodinu Musím říci, že vyrovnat se s vraždou Theresy nebylo pro mou rodinu ani pro mě snadné. Opravdu to změnilo naše životy. Jsou chvíle, kdy jsem naštvaný, že tu není se mnou. Chybí mi její objetí a polibky. Moje žena byla s Theresou nesmírně blízká. Nebyl den, aby spolu alespoň nemluvili. Strávili nespočet hodin mluvením o Theresině těhotenství.Společně pracovali na založení školky. Vicki popisuje své pocity: „Je mi tolik věcí, které mi chybí. Chybí mi sdílení s ní v kazatelské práci. Chybí mi naše společné nakupování. Nejvíc bolí, když ji nevidím se svým dítětem – jen mi to láme srdce. Vím, jak moc milovala Oscara ještě předtím, než se narodil. Věděla, že má chlapce. Poté, co jsem pro dítě vyrobila přikrývku a dala jí ji, Theresa mi napsala tuto vizitku:, Drahá mami, moc ti děkuji za krásnou dětskou přikrývku. Opravdu si vážím veškeré tvrdé práce, kterou jste do toho vložili. Chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za veškerou pomoc a povzbuzení, které jste mi poskytli, abych prošel některými z nejtěžších období mého života. Vždy si to budu pamatovat a děkuji za to. Slyšel jsem, že jednoho dne vyrosteš a uvědomíš si, že tvůj nejlepší kamarád je tvoje máma. No, já jen každý den děkuji Jehovovi, že mi netrvalo příliš dlouho, než jsem k tomuto poznání dospěl. Vždy tě budu milovat. ““ Bylo také pro nás bolestné sledovat, čím prošel náš zeť. Když byl Oscar v nemocnici, čelil Jonathan jedné z nejtěžších věcí, které musel udělat. Protože se rozhodl dočasně nastěhovat k nám, musel přestěhovat školku, kterou si s Theresou založili v jejich domě. Sbalil houpacího koně, postýlku a vycpaná zvířata a přemístil je k nám domů. Co nám pomohlo vyrovnat se Když ztratíte milovaného člověka tak tragickým způsobem, objeví se mnoho matoucích otázek a emocí. Byly chvíle, kdy jsem jako křesťanský starší usiloval o útěchu a pomoc ostatním, kteří se potýkají s takovými otázkami a pocity. Ale když truchlíte vy, emoce mohou zakrýt jasné myšlení. Například když jsem věděl, v jakém stavu je Theresa a že budeme týden pryč, modlil jsem se za Jehovu, aby ji chránil. Když byla nalezena zavražděná, musím přiznat, že jsem se zpočátku divil, proč moje modlitby nebyly vyslyšeny. Samozřejmě vím, že Jehova nezaručuje zázračnou ochranu svého lidu jednotlivě. Pokračoval jsem v modlitbě za pochopení. Potěšilo mě vědomí, že Jehova chrání svůj lid duchovně – to znamená, že poskytuje to, co potřebujeme, aby byl zajištěn náš vztah s ním. Tento typ ochrany je nejdůležitější, protože může ovlivnit naši věčnou budoucnost. V tomto smyslu Jehova Theresu chránil; v době své smrti mu věrně sloužila. Našel jsem klid ve vědomí, že její budoucí životní vyhlídky jsou v jeho milujících rukou. Zvláště uklidňující byla řada textů z písem. Zde je několik, které mi pomohly zvládnout: „Bude vzkříšeno jak spravedlivých, tak i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) Dlouho jsem věřil biblickému příslibu vzkříšení do pozemského ráje, ale nyní je pro mě naděje ještě reálnější. Pouhé vědomí, že budu moci znovu držet Theresu, mi dalo sílu zvládnout každý den. „Jehovo.“ . . není Bohem mrtvých, ale živých, protože všichni žijí pro něj. “ (Lukáš 20:37, 38) Vědomí, že mrtví, kteří budou jednoho dne vzkříšeni, jsou i dnes „všichni živí“ pro Jehovu, je velkou útěchou. Takže z jeho pohledu je naše drahá Theresa velmi živá. Vicki by se chtěla podělit o některé biblické texty, které ji zvlášť posílily: „‚ Je nemožné, aby Bůh lhal. (Hebrejcům 6:18; Titovi 1: 2) Protože Jehova nemůže lhát, vím, že bude splnit svůj slib vzkřísit mrtvé. „‚ Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší [Ježíšův] hlas a vyjdou. (Jan 5:28, 29) Slova „pamětní hrobky“ naznačují, že Theresa je v Jehovově paměti, dokud nebude mít svého Syna, Ježíše Krista, vzkřísit ji. Vím, že pro ni neexistuje bezpečnější místo než v Jehovově dokonalé paměti. „‚ Ve všem modlete se a proste spolu s díkůvzdáním, nechte své prosby oznámit Bohu; a Boží pokoj, který převyšuje všechny myšlenky, ochrání vaše srdce a vaše duševní síly prostřednictvím Krista Ježíše. “(Filipanům 4: 6, 7) Zejména se modlím, aby mi dal sílu Jehovův duch. Když se opravdu rozčilím, jdu k Jehovovi a řeknu: ‚Potřebuji víc tvého ducha‘, a on mi pomůže v dalším dni. Někdy neumím ani formulovat slova, ale on mi dává sílu jít dál. “ Jehova nám skutečně pomohl vyrovnat se s touto nevýslovnou tragédií. Stále truchlíme za naší drahou Theresou. Očekáváme, že náš žal nebude zcela vymazán, dokud ji znovu neobejmeme v Jehovově novém světě. Mezitím jsme více než kdykoli předtím odhodláni věrně sloužit Jehovovi. Jonathan je odhodlaný udělat vše pro to, aby vychoval Oscara tak, aby miloval a sloužil Jehovovi, a já a Vicki mu budeme všemožně pomáhat. Naší upřímnou touhou je být po ruce v Božím novém světě, abychom přivítali Theresu zpět a představili ji synovi, kterého se nemohla držet v náručí.
Z časopisu Probuzení 7/22 2001 strany 19 -23 All reserver.WatchTower Bible and Tract Society of Pennsylvania