Nejlepší odpověď
Ano, vyzkoušelo to několik národů. A přinejmenším jeden národ měl velký úspěch při jeho provádění.
Pravicový socialismus nenávidí marxismus, tj. Levicový socialismus. Pohrdá internacionalismem, třídním bojem, politikou identity, progresivismem, sociálním aktivismem, afirmativními programy pro znevýhodněné menšiny a zbytkem levicové agendy.
Ochránci běžných muž
Pravicový socialismus se prohlašuje za šampióna trpělivé, pracovité, prosté, rodinně smýšlející církevní většiny národa. Také slavnostně přísahá, že bude chránit „muže na ulici“ před malou, ničemnou, privilegovanou, sebevědomou a povýšenou menšinou nahoře. Je to zapřísáhlý nepřítel nesčetných temných sil, kteří se snaží zničit národ zvenčí. Za tímto účelem se pravicoví socialisté – stejně jako jejich nenávidění levicoví bratří – snaží získat kontrolu nad národní vládou a nasadit její nesmírnou moc ve prospěch „pracujícího člověka“.
První hybatelé
Před sto lety Mussolini vyrazil stopu nemarxistickému socialismu, ale nakonec narazil a zničil gravitační působení nacismu. Po druhé světové válce Juan Perón přejmenoval pravicový socialismus na antiimperialistickou, antikolonialistickou „třetí sílu“ – hodně k jeho vlastnímu úspěchu, ale méně k jeho rodná Argentina. Mnoho nacionalistů po celém světě se to pokusilo replikovat pod všeobecně obdivovanou vlajkou protizápadního a protiliberálního vzdoru. Indové to nejprve začali pěstovat na naší polokouli, poté následovaly nové dekolonizované africké státy, Arabové a později východní Asiaté.
Čínský úspěch
Ale nakonec to byli Číňané, kdo dosáhl průlomu, kdy Mussolini ztratil míč. Aniž by se plýtvali vnější expanzí, dovybavili stalinismus pro účely fašistické hospodářské politiky, korporativistického sociálního systému, vládnutí jedné strany vysoce výkonným ekosystémem soukromých magnátů a špičkových byrokratů a bez omezení používání plošného sledování a ovládání mysli svých předmětů.
Rusko dohánělo
Přestože Rusové byli prvními, kdo testovali vody krajně pravicový populismus a dokonce i hrál s fašismem , když byla myšlenka nová, komunisté zabránili pravicový socialismus se na našem území zmocnil sedm dekád. Když se zhroutila komunistická vláda, koncept se vrátil s pomstou. Náš nositel Nobelovy ceny, prozaik Solženicyn, si udělal jméno fašistického filozofa Ivana Ilyina . Mezi obdivovateli tohoto muže jsou držitel ceny Akademie Nikita Mikhalkov a prezident Putin – i když jeho názory na ekonomiku jsou mnohem blíže liberalismu než socialismu.
Níže, řecko-ortodoxní socialistický umělec Gennadiy Zhivotov představuje sbírku vizuálních prvků symboly uctívané ruskými pravicovými socialisty. Pod nimi, zleva doprava, středověcí ruskí válečníci a mniši, císařská kavalérie, pochodující proletáři s komunistickými transparenty, červená kavalérie z občanské války, sovětští vojáci házející nacistické transparenty k úpatí Leninova mauzolea a nacionalističtí povstalci na východní Ukrajině.
Vyšší, vlevo, jezdecká socha Petra Velikého v Petrohradě . Tím oslavujeme naše imperiální dědictví. Vpravo dvě ztvárnění raného revolučního obrazu „ Koupání červeného hřebce „. Jeden z nahých mužů na hřebci míří do mimozemského těla, nejpravděpodobněji na Měsíc, vzhledem k tomu, že kolem něj krouží satelit. To symbolizuje náš úspěch jako prvního národa ve vesmíru.
Dva andělé jsou nad kompozicí. Jedno troubení na trubku připomíná našeho národního básníka Alexandra Puškina . Jeho přítomnost symbolizuje estetickou dokonalost našeho socialistického snu. Anděl nalevo jezdí na okřídleném koni obklopeném něčím, co připomíná oficiální pečeť – dává celé vizi schvalovací lesk našeho velkolepého státu.
Odpověď
Ne.
Nikdy nepoužíváme slovo „socialista“ k označení sociálního státu financovaného z daní, univerzální zdravotní péče, bezplatného vzdělání nebo příjmu převody ke zmírnění následků různých životních situací (jako je nezaměstnanost, porod, nemoc nebo studium).
Termín je vyhrazen pouze pro popis situace, kdy neexistuje žádné soukromé vlastnictví prostředků výroby.
A velmi málo levicových stran v Evropě to sleduje.
Ale pokud se opravdu ptáte, zda by Alexandria Ocasio-Cortez, Elizabeth Warren a Bernie Sanders byli moderátorkami zde v Evropě, ano, je to pravda. V mnoha zemích Evropy většina věcí, které navrhují, jsou politiky, které již byly přijaty dávno, a jejich obrana není nijak radikální ani výjimečná.
Zde ve Finsku jsou pravicové strany mají tendenci usilovat o následující věci:
- Umožnit soukromým zdravotnickým podnikům poskytovat zdravotní služby a přitom tyto služby financovat z peněz z daní
- Umožnit zaměstnavatelům a zaměstnancům uzavírat více dohod na místní úrovni, nezávisle na národních odborových organizacích,
- přijetí paušální sazby daně z příjmu
- snížení sazby daně z příjmu
- snížení dávky v nezaměstnanosti o určité procento lidé, kteří nedokázali pracovat nebo se účastnit vzdělávání po určitý počet hodin měsíčně
Levicové strany mají tendenci se proti těmto politikám stavět. Pro ně jsou důležité věci jako progresivní zdanění, zdravotní péče organizovaná veřejným sektorem a silné odbory.
Existují také rozdíly mezi naší levicí a pravicí, pokud jde o ekologii a imigrační politiku. Naše pravice je však rozdělena, pokud jde o sociální liberalismus, a jedinou větší stranou ve Finsku, která je sociálně konzervativní, jsou krajně pravicová strana Finové.
Ale konsenzus napříč politickým spektrem dosud byl že zdravotní péče musí být univerzální, vzdělání musí být bez výuky a musí existovat nějaký druh záchranné sítě pro obtížné životní situace.
Jinými slovy, kapitalismus musí být regulován, aby produkoval více blahobyt pro lidi.