Nejlepší odpověď
Co dělat řeknete policistovi, když vás požádá, abyste přednesli abecedu dozadu?
Stalo se mi to na cestě domů z mé restaurace před mnoha měsíci. Celá scéna však byla komplikovaná a nepožádali mě, abych ji recitoval zpět. To by bylo hloupé. Bez nějaké praxe to nikdo nezvládne.
Vracel jsem se domů a hned před svým domovem jsem viděl překážku Sobriety Roadblock. Hned po odbočce na můj dům, který seděl na frontové cestě hlavního vleku, se pustili do hlavního tažení.
Přirozeně předpokládali, že utíkám.
Já zaparkoval na mé příjezdové cestě a hned za mnou zastavilo policejní auto. Přísahám, vypadali strašně zklamaně, když jsem jim ukázal svůj řidičský průkaz a adresa na něm byla stejná jako doma, kde jsme byli.
Řekl jsem jim, že chci dát vědět své ženě, že jsem doma ( toto byly dny před mobilním telefonem), nedali mi to. Zeptal jsem se, jestli by jedna z nich byla tak laskavá, aby zazvonila a dala jí vědět. Žádné kostky.
Obvykle je nemám konfrontační setkání s policií a rozhodně jsem z toho nechtěl udělat svůj první. Sesbíral jsem na motorku několik lístků za překročení rychlosti (nikdy lístek v autě) a obvykle bych skončil s obchodníkem s policistou, protože Jezdil jsem na klasickém motocyklu a policajti jsou také cyklističtí kluci. Po podnikání, vždycky chtěli vědět, jak jsem dokázal, že takové staré kolo šlo tak rychle.
Kdokoli, tito opravdu naštvaní a zklamaní policajti, stojící kolem mě na svém pozemku, zeptal se mě, jestli mám něco k pití a k provádění řady úkolů.
Odpověď na první byla „ano, 2 sklenice začínající asi 5 hodin před a poslední před více než 2 hodinami. Pracuji v restauraci, ale počkal jsem, než se vydám na cestu. “ Věděl jsem, že si olizuje kotlety, ale nebyl jsem absolutně opilý nebo dokonce trochu opilý. Pracoval jsem ve špičkové italské restauraci, kde „sklenice na víno“ připomínaly spíše výstřely tequily, takže jsem neměl obavy. Navíc bylo součástí mé práce ochutnat nová vína a já nejsem idiot, takže jsem se opravdu ujistil, že počkám, než se vydám na cestu, to nebyla omluva.
Úkoly
Abeceda
Policajt: Přednes abecedu! (ale ne zpětně) Já: Žádný problém, ale jsem Ital a můžu chybně uvést K, J, Y, W a X. Nejsou součástí Italská abeceda a já potřebuji zpívat malou píseň ABCD v italštině. Policista: OK, pokračujte (velmi nespokojen) Já: recituji to, ale mohu říct jsou zmateni chybějícími písmeny. Zbytek byl samozřejmě na místě. Znělo to jako předškolák.
Počítám zpět od 100
Cop: Dobře, to nefungovalo. Počítat zpět od 100 Já: No, důstojníku, sranda, zmínil jste to, ale počítání je také další věc, kterou musím dělat v italštině. Myslím, snít a mluvit anglicky celý den, ale matematika, abeceda a podobné věci, ne pojďte snadno v angličtině. “ Policajt: Ale ty mluvíš perfektně anglicky. Já: Zkontrolujte mé jméno, zní to anglicky? A co můj přízvuk? Nemohl jsem to předstírat, kdybych chtěl. Zní to jako otec Guido Sarducci kvůli Peťovi. COP: Dobře, pokračujte, je to jako španělština? Já: Velmi podobné. Udělal jsem to a on mě zastavil kolem 65. Udělal jsem to bezchybně, ale nemyslím si, že věděl, co říkám. Pravděpodobně jsem mohl 10 minut recitovat „Pizza, lasagne, špagety, ricotta“ a nechtělo by to „Nebyli jsme schopni poznat rozdíl. Jeho recitování v angličtině nepřicházelo v úvahu. Někdy zapomenu na čísla, která je recitují správným způsobem, napadlo mě, že by to byla katastrofa, kdybych to udělal obráceně. Je to jedna z těch divných věcí. Dodnes, po 30 letech, stále počítám v italštině.
Třetím testem bylo dělat nějaké akrobatické věci nohama. Ani to nešlo dobře.
Projděte si linii
Policajt: Dobře, zůstaň na pravé noze a zvedni levou nohu bla, blah Já: Vlastně zde také můžeme mít problém Vidíte, právě jsem podstoupil operaci kolen a stále se zotavuji. Možná jste si všimli, že mám kulhání. COP (velmi frustrovaný): Ukažte mi jizva. Já: zvednu nohu kalhot a na koleni jsem si jistý, že mám dvě ošklivé červené jizvy. Všichni policajti mi svítí baterkou na noze jako oni se chystám znovu otevřít koleno a alespoň jeden z nich vypadá, že by si to užil. COP (Livid): Dobře, zvládneš to s druhá noha? Já: Legrační, že to zmiňujete, vidíte, hraji tenis na ulici v tenisovém klubu a musel jsem podstoupit operaci obou kolen. Tenhle je nejnovější, ale ten druhý jsem udělal sotva 3 týdny před ním. COP: Ukažte mi Já: zvednu druhou nohavici a je tu hodně slabší jizva na druhém koleni, která je zjevně stále docela čerstvá. Obávám se, že mě zasáhne baterkou do hlavy, ale neudělá to.
Konečně jsem trochu naštvaný postoj a já jim řeknu:
Já: Můžeš mi prostě dát alkoholtester ? To nikam nevede. Je zima, moje žena je nemocná v posteli, asi by mě zajímalo, kde k čertu jsem, a já jsem před svým domem. Nespadám opilý a pokud mi dáte dechovou zkoušku, můžeme všichni jít domů. COP: Nemáme dechový analyzátor. Musíme jej zavolat.
To hodně vysvětlovalo. Snažili se chytit ohromuji mě, aby mě mohli vzít bez skutečného objektivního testu, nebo tak něco. Nemůžu si být jistý, ale protože mám v práci špatné dny, předpokládám, že to dělají i policajti.
Upřímně jsem nemohl přijít na to, proč tu noc pro mě měli takové potíže. Jistě, vypadalo to, že jsem se pokusil uprchnout ze zátarasu, ale co jsem měl dělat? Jdi spát do domu někoho jiného? Jeď pár kilometrů od mého domů? A kdybych to udělal, zeptali by se mě, proč jsem stejně odjížděl z domova. Prostě to vím.
Nakonec CHP (dálniční hlídka, policisté, kteří mě zastavili, byli místní policie a nakonec se šerif připojil během „krachu“) a před mým domem vyrobil auto 3 policistů s blikajícími světly. Všichni sousedé, kromě mé ženy, jsou na svých verandách a dívají se na řízení.
Hlídkový důstojník sesedá, mluví s t on ostatní na minutu, pak ke mně přijde s dechovým analyzátorem a požádá mě, abych do toho foukal Já ano.
Vrátí se k ostatním důstojníkům, kteří nyní sedí u jejich aut, a já ho zřetelně slyším říkat: „Je to to, kvůli čemu jsi mi zavolal až sem?“
Všichni se dívají na zařízení, jeden ze zástupců šerifa kroutí hlavou, jako by byl obklopen pitomci, druhý policista se ve skutečnosti skáče z nohy na nohu, zatímco důstojník CHP na něj zírá a třetí chlap jde ke mně a říká :
„Můžeš jít.“
Kráčím 15 stop ke svým předním dveřím, otevírám dveře a jdi povědět své ženě o mém velkém dobrodružství.
Odpověď
Byl jsem několikrát zastaven na dálnicích a dostal jsem několik lístků, stejně jako jsem se dostal do jiných situací zastavení dopravy, kde jsem vystoupil s méně, než jsem měl. Například jsem jednou vystoupil s ničím, že jsem udělal odbočku doleva na světlo „ne odbočka doleva“ v městské oblasti, přestože jsem na sobě neměl registraci. Myslím, že možná hledají sebeobvinění, ale v zásadě chcete být zdvořilí, uznat jejich autoritu a znít zděšeně a překvapeně sami sebou, jak rychle jste šli. Pokud zníte poněkud vyděšeně, hloupě a naprosto úctyhodně k jejich autoritě, cítí se v pohodě a pod kontrolou. To je to, co chtějí. Policisté celkově nejsou špatní lidé. Jsou to obyčejní lidé. Chtějí mít pocit, že na nich záleží, a že se jim dostává respektu, který si podle nich zaslouží. Takže je nejlepší lhát co nejméně jak je to možné, ale nejdůležitější věcí je pokora, ne čestnost. Pokud to funguje ve váš prospěch, je v pořádku dávat bílé lži o věcech, které je v zásadě nemožné dokázat tak či onak. Pokud říkají: „Víte, jak rychle jste šli?“ Je lepší říci něco jako: „Promiňte, důstojníku, nejsem si úplně jistý. 85? 90? Co, 100? Ó můj bože! Je mi to moc líto! Neměl jsem tušení! (Když jsem ve skutečnosti věděl, že v DE myslím, možná MD, jdu 100 – vystoupil jsem doslova s ničím – šel jsem příliš rychle na to, varování, aniž bych mě zatkl – křičel na mě, choval jsem se opravdu vyděšeně a kajícně, a to bylo ono). Pokud něco takového řeknete, zní to, jako byste si nebyli sebejistí a domýšliví při jednání s úřady, což znamená, že vy nemysli si, že jsi krutý, což znamená, že často nejednáš s úřady, což znamená, že zákon porušuješ jen zřídka. Vždy je oslovujte jako „Sir“ nebo „Důstojník“, např. „Dobrý večer, důstojníku.“ Vždy připravte svoji licenci / registraci a vypněte rádio, než přijdou. Nehrajte si s GPS nebo čímkoli jiným.
Mimochodem, jsem mladý (dvacetiletý) muž. „Demografické policajty nenávidíme nejvíce. Přiznám se, ale jsem si jistý, že ve můj prospěch funguje, že jsem bílý. Jsem si jistý, že je to mnohem snazší, pokud jste žena. „Slyšel jsem o dívkách, které chodí k soudu a pláčou nad pokutami za překročení rychlosti, a to je vždycky rozbije.Mají spoustu volnosti v tom, jak se rozhodnou řešit vaši situaci. „Jsem vzdělaný, mnohem víc než jakýkoli dálniční policista a pravděpodobně mnohem chytřejší. Nejsem arogantní člověk.“ Mám nízkou sebeúctu. Říkám to jen jako fakt, abych vysvětlil kontext, ze kterého vyprávím své zkušenosti. Protože jsem dobře mluvený (a mám spoustu akademických / reálných zkušeností v psychologii, a tedy vím, o čem mluvím. Někteří z nich vědí, že jsem chytřejší a vzdělanější a cítím se v tom nejistě. Proto „milují výmluvu, aby mě šukali. Takže se musíte chovat jako byste byli pokorní a nemyslíte si, že jste lepší než oni. Policajti jsou opět obecně dobří lidé, ale přinejmenším kolem vzdělaných lidí mají nějaký komplex méněcennosti, i když ten, který může být z velké části v bezvědomí, a proto je třeba je implicitně ujistit, že jsou důležití a kompetentní. Chtějí, abyste se chovali jako kretén, aby mohli odložit kladivo. Jednejte pěkně a uctivě a zastrašujte se, když to situace vyžaduje. Nikdy jim nedávejte pocit, že se je snažíte vyzvat. Buďte výslovně vděční, pokud říkají, že dělají něco méně krutého, než by za daných okolností mohli.
Ve fotbale říkají, že příliš neslaví, když zaznamenáte přistání. „Chovejte se, jako byste tam už byli,“ říkají. No, u policistů je to naopak. I když jejich záznamy ukazují, že máte v minulosti dopravní nehody, pokud se budete cítit nepříjemně a vyděšení z situace, budou mít pocit, že se k vám dostali, a budou mít větší tendenci jít snadno.
Mimochodem, pokud jste běloch ve středním věku, patříte k demografii, ke které jsou policajti nejodvážnější. Můj táta je velmi profesionálně vyhlížející a v jeho 60. letech jezdí agresivně a často dosáhli dobrých výsledků chatováním s policajty a vtipkováním. Policajti mají tendenci mít velmi tradiční světonázor s velmi konvenčními koncepcemi autority a respektu, který zahrnuje respekt k vašim starším. Pamatujte, že policajti v silničním provozu jsou obvykle mladí kluci ve věku 20 nebo 30. léta, pravděpodobně Republikace nebo jinak sociálně konzervativní. Budou se odkládat na důležité, zdánlivě staré lidi, pokud budou respektovat. Je důležité komunikovat s policajty na základě vaší demografické skupiny. Možná to není fér, ale takhle svět funguje. Za 40 let se mi pravděpodobně podaří dostat mnohem víc, než můžu teď. Zastávky v dopravě nejsou místem, kde by se dalo vykládat o otázkách sociální spravedlnosti. Stačí si zahrát hru a minimalizovat škody. Odstrčte své ego a svou spravedlnost stranou. Později si můžete stěžovat svým přátelům. Bude to dobrý příběh.