Nejlepší odpověď
Lidé, když jsou opilí, mají často velmi výrazné posuny osobnosti. Plachý člověk by mohl být velmi přátelský a společenský. Osoba, která má obvykle štěstí, může začít brát vážně a začít plakat. Někteří lidé se rozzlobili, ne naštvali na nic konkrétního, ale prostě naštvaní. Dr. Jekyll se stává panem Hydem.
Stávají se velmi citlivými, některými natolik, že překrucují vše, co člověk řekne, aby to znělo jako osobní útok. Jakýkoli náznak poznámky o jejich pití může vyvolat křik, někdy násilnou reakci. „Zuřící“ může trvat hodiny. Pokud jsou na ohýbačce, může to trvat několik dní.
„Vždy ublížíte těm, které milujete.“ Hněv zuřícího alkoholika je částečně poháněn strachem a odporem. Předmětem jejich hněvu jsou často blízcí lidé, jejich rodina a přátelé. Rukojmí jsou vzati, za chování alkoholika musí být někdo vinen. „Kdybys to neudělal … já bych ne …“ Obránci jsou potřeba, aby ospravedlnili mimo kontrolu pití a zdánlivě bezedný vztek.
Vztek nediskriminuje pohlaví. Zatímco muži jsou tradičně považováni za zuřící alkoholiky, i ženy jsou docela schopné zuřivosti a hněvu. Ve hře Albee Kdo se bojí Virginie Wolfeové ?, George a Martha se navzájem divoce zneužívají a ponižují. Čím více pijí, tím hlubší jsou emoční tržné rány. Martha dává tak dobře, jak jen dostane. Hra se stává jednou dlouhou, smutnou epizodou vzteku.
Když se střízliví někteří zuřící alkoholici stanou zkroušenými a omluvnými. Vědí, že překročili všechny hranice zdvořilosti a respektu. Slibují, že to už nikdy neudělají. A znovu a znovu slibují.
Ostatní alkoholici se neustále zlobí; střízlivý nebo opilý nemění jejich postoje ani způsob, jakým zacházejí s lidmi. Pracují s trvale nasraným pohledem na svět a lidi v něm. Prozatím vidí skrz sklo, temně.
Alkoholismus je progresivní nemoc. Čím dále se alkoholik dostává do své pitné kariéry, tím více se svět kolem něj brání – využívá proti němu své vlastní následky. Jako naděje diminshes, alkoholik zuří jako zvíře v kleci. Jeho hněv vůči světu a ostatním se nakonec obrátí dovnitř a stane se nenávistí k sobě samému a dalším důvodem k pití.
Odpověď
Jaké to je být alkoholikem? to je skvělé. Opravdu, opravdu úžasné. Několik sklenic magického lektvaru a najednou jsem byl uvolněný, šťastný, zábavný a svrchovaně sebevědomý. Alkohol odpověděl na něco ve mně. Vzalo mi to moji všudypřítomnou úzkost. Mohl bych být v tu chvíli. Bylo mi třináct, když jsem poprvé zažil, jaké vznešené opilost může být.
Mohl jsem hodně (relativně) pít, aniž bych to ukazoval. V patnácti jsem byl na keři, kde byla přítelkyně znásilněna jejím rande – byla tak opilá, že ho nemohla zahnat – a pamatuji si, že jsem ji soudil za to, že je tak opilá, než aby soucitila.
Bylo mi 17 let a současně jsem dokončil střední školu. Otec mi řekl, že už nemohu žít v rodinném domě. Několik měsíců jsem jel na opilém turné po Evropě a poté jsem se přestěhoval do Banffu, kde jsem pracoval, pil a zdrogoval. V sedmnáctém létě jsem alespoň pětkrát týdně pil 3-4 lahve vína a používal rychlost, abych zabránil výpadkům proudu. Ale pití bylo stále zábavné. Byl jsem s mladou, krásnou a tvrdou Večírek v davu. To, co jsem udělal, bylo v kontextu normální. Byly nějaké špatné kocoviny, pár chlapů, se kterými jsem spal, toho jsem litoval, a noc v opilém tanku, když mě RCMP našel doslova plazit se domů v sukni a tričku uprostřed -Leden (myslím, že tu noc bylo asi -25 Celsia) a byl jsem příliš opilý na to, abych jim řekl, že jsem žil. Pravděpodobně mi zachránili život (nebo alespoň pár prstů s a prsty na nohou).
O pár let později moji přátelé opouštěli Banff, vzdali se párty a zamířili na univerzitu, kariéru, manželství, hypotéky, děti a všechny dospělé věci. A někteří z nich naznačovali, že bych mohl pořádat párty příliš tvrdě. Odmítl jsem je jako nudné díry.
Ale život v lyžařském městě už nebyl tak zábavný, tak jsem šel na univerzitu. Abych tam vydělal peníze, šel jsem nahoru Yellowknife, který má tendenci barovat ve zlatém dosahu. Způsob, jakým mecenáši pili, způsobil, že moje pití vypadalo jako ztělesnění zdrženlivosti. Takže jsem si mohl říct, že nemám problém s pitím. Když jsem nastoupil na univerzitu, získal jsem práci na částečný úvazek v baru, kde se rozešli hráči CFL a NHL. Mé návyky v pití a užívání drog se znovu zdály docela normální. Chodil jsem s hráčem (který byl později vyřazen z ligy kvůli koksu), kterému se líbilo, že „bych s ním mohl držet krok.“ Řekl jsem si, že s pitím nemám problém, protože jsem pil jen tehdy, když jsem byl s jinými lidmi, takže jsem byl společenský pijan.SKUTEČNÍ alkoholici pili sami – ale měl jsem skupiny „přátel“, kteří žili podle různých hodin. Vždy jsem našel lidi, se kterými bych mohl pít.
Bylo mi 21 a pití bylo stále, hlavně zábavné. Dostával jsem skvělé známky. Ale byly tam varovné signály; lidé, s nimiž bych se nestýkal, protože byli nudní (nepil jsem víc než sklenku nebo dvě o víkendech) a kurzy, které mi chyběly, protože jsem byl příliš kocovitý, abych to zvládl. Musel jsem si půjčit peníze, abych zaplatil nájem a účty , protože jsem utrácel své výdělky a úspory na alkoholu a drogách. Čas plynul a já jsem z univerzity odešel, protože jsem si řekl: „To nechci.“ Ve skutečnosti jsem ten semestr selhal, protože jsem tak pilně pil a drogoval, že jsem nemohl dělat práci v kurzu ani složit zkoušky.
Takže, stejně jako nespočet alkoholiků před a od té doby, jsem se rozhodl, že problém nebyl ve mně, byl jsem tam, kde jsem žil. Takže jsem se přestěhoval. Ale bez ohledu na to, kam jdeš, tam jsi. Byl jsem Dokázal jsem přestat dělat koks a rychlost v mém novém městě, ale moje pití bylo ještě těžší, abych to vykompenzoval. A pití už nepůsobilo svou starou magii. Musel jsem pít, abych se nezbláznil, ale nedělalo to ze mě Cítím se dobře, nenaplnilo mě to vřelostí a dobrou náladou. Stalo se to bezútěšnou nutností.
Pití do značné míry převzalo můj život. Měl jsem několik přátel, kteří pili stejně tvrdě jako já. Chlubili jsme se tím a mysleli jsme si, že zbytek světa jsou nudné ovce bez smyslu pro dobrodružství. Dělal jsem věci, za které jsem se styděl. Možná ne věci, za které se stydíš – sex byl stejně nesmyslný jako pití sklenice vody do té doby – ale krást od přátel a přesvědčit se, že to nebyla krádež, že mi dluží nebo budou chtít, abych to měl. Byla jsem nejlepší ženou na svatbě kamaráda z dětství a na obřad jsem se neukázala. Předešlou noc jsem se opil a po pravdě řečeno jsem nechtěl vstát a dívat se, jak je někdo šťastný a posunout se v životě kupředu. Toužil jsem po štěstí a nenáviděl jsem všechny ostatní za to, že mají lepší život než já. Ještě víc jsem se nenáviděl . A jediné, co jsem věděl, jak udělat, bylo vyzvednout si láhev.
Alkoholismus je osamělý. I když jste obklopeni lidmi, necítíte spojení. I když tě tito lidé opravdu milují. Protože si myslíte, že milují masku, kterou držíte před světem, ne skutečné vy, ani červ uvnitř, který je vaším jádrem. A pil jsem ještě těžší, abych se toho poznání zbavil.
Být alkoholikem je únavné a strašné. Žil jsem ve strachu, že to zjistím, a musel jsem naplánovat každou činnost, abych zajistil přístup k alkoholu. „Ukážu se na večírcích a hodím na stůl láhev vína. Pak jsem zamířil do koupelny a schoval láhev skotské vody do záchodové nádrže, abych se nemusel bát, že mi dojde alkohol.“ A lidé by nevěděli, kolik toho vypiju.
Dvakrát, během posledních pěti let mého pití, se mi podařilo asi na měsíc přestat. Ale po celou dobu mi v hlavě bylo křeččí kolo, které stále opakovalo: „Nepiju. Nepiju.“ Jediná věc, na kterou jsem myslel, byl chlast. A jak hrozné nebylo nic nepít.
Dokážu vyprávět spoustu vtipných příběhů o mých letech pití. Ale většinu času jsem se bál, sám, naštvaný a znuděný. jsem věděl budoucnost, která přichází, byla špatná. A pak jsem měl ten okamžik jasnosti. Skoro jsem se dusil vlastními zvratky a uvědomil jsem si, že zemřu, pokud budu pít a že nechci zemřít takhle. Začal dlouhý proces uzdravení. Uzdravení je úžasné a je brutální. Musel jsem vyrůst a stát se celým člověkem, takže jsem se nepokusil zaplnit černou díru v mém jádru chlastem, drogami, sexem, dramatem a všemi ostatními rozptýleními, která jsem použil. Vyrůstat není snadné, zvlášť když máte 20 let za křivkou. Ale je to možné, pokud se zapojím do každodenní práce.
Dnes mám skvělý střízlivý život se skvělými přáteli , manželství plné zábavy a lásky, zajímavá, smysluplná práce a pohodlný domov. A věřím, že bych mohl přijít o všechno, kdybych se rozhodl znovu si dát drink. Možná je tato víra špatná, ale viděl jsem přátele, kteří začali pití opět bylo stejně špatné nebo horší jako za velmi krátkou dobu a jejich rodina, kariéra a bankovní účty zmizely.
Někdy se mě lidé ptají, jestli si nemohu dát jen jednu sklenku vína, jak poznám, že bych měl po všech těch letech stejné problémy s chlastem? Obvykle odpovídám tímto, „Pokud byste mohli hrát automat, který by vás mohl odměnit malou výplatou, řekněme 20 $, ale špatná kombinace vedla k useknutí pravého palce, udělali byste to?“ Nikdo nikdy neřekl, že by tyto šance nehrál. A ani já ne.