Nejlepší odpověď
Měl jsem opakující se noční můru, která začala, když jsem byl dítě. Myslím, že by to nemuselo být tak hrozné, kdyby se to stalo jen jednou, ale stalo se to v noci po celá léta. Konečně jsem přestal mít tento sen, dokud mi nebylo teprve pozdě, téměř dvacet. Probudil jsem se ve snu a věděl jsem, že spím. Okamžitě bych poznal podstatu snu a začal jsem se mu snažit uniknout. Protože jsem věděl, že sním, zuřivě bych se pokusil pohnout svým tělem – jakoukoli jeho částí. Vidíte, ve snu jsem byl natažený na podlaze a obklopen těmito velkými bílými válcovými svíčkami. Nemohl jsem se hýbat. V kruhu jsem byl paralyzován. Vzpomínám si, jak jsem si myslel, že když dokážu jen škubnout prstem nebo prstem na noze nebo mrknout okem, mohl bych se probudit. Ve snu jsem byl zkamenělý, zděšený. Mimo kruh světla byla nějaká velká, obludná temnota a měla zuby. Bylo to připravené a hladové mě roztrhalo na kusy. Ale nemohl jsem se hýbat, nemohl jsem uniknout. Snažil bych se bojovat o to, co vypadalo jako věčnost, jen jsem se snažil udělat jeden pohyb svalů. Svíčky jedna po druhé blikají a umírají. Nějak jsem věděl, že když poslední selže, zemřu rukou toho velkého zvířete, které číhalo těsně mimo kruh. Slyšel jsem, jak přechází, lapá po dechu. Každou noc jsem se snažil hýbat a každou noc jsem selhal. Moje oči se soustředily na ten poslední, slabě blikající plamen, a když vyhořel a monstrum se vrhlo přes tu čáru, probudil jsem se. Každou noc jsem měl tento sen. Mluvil jsem o tom se svou matkou a s terapeuty. Říkali totéž – měl jsem nevyřešené trauma a dokud jsem se s tím nevypořádal, nezmizelo to. Ale nějak jsem přestal mít jednu noc noční můru. Nikdy se to nevrátilo.
Odpověď
Byl jsem na večeři s partou lidí, o kterých jsem nevěděl. Tato žena se najednou postaví a začne říkat, jak tady nikdo opravdu není miluje nebo se o ni stará a ona začne křičet a plakat. Popadne tu sekeru (nevím, odkud to přišlo, ale nějak to tam bylo) a začne lidi bít / sekat. Z nějakého důvodu všichni nehybně seděli a nechali ji houpat se na ně, ale přesto stále zděšeně křičela, když odřezávala ruce, prsty nebo dokonce do tváří lidí. Plakal jsem a držel dívku vedle sebe, jak byla asi 10 nebo 11 a stejně vyděšený jako já. Najednou k nám ženy přijdou. Prosil jsem Boha, aby mě nechal žít, aby mě nechal jít domů, vidět svou rodinu a přítele naposledy. Pak jsem pomocí svého těla zakryjte malou holčičku, ale z nějakého důvodu to nepomůže. Nemohu „vzhlédnout, ale slyším hlasité bušení a malá holčička ochabne. Vím a nechci se na ni dívat.“ Jsem příliš vyděšený, ale cítím, jak mi z paží kape teplé mokro a pak najednou pociťuji pálení na zátylku, následované návalem tepla po zádech. Nakonec vzhlédnu. Její hlava je pryč, řezaná Okamžitě jsem odhodil její tělo a vstal. Najednou mi je zima a mám závratě, ale stále jsem schopen odejít. Vytočím číslo 911, ale nemůžu mluvit, jen šokovaně zírám na svůj telefon. Slyšel jsem, že sirény přicházejí ze silnice. Potom vytočím číslo svého přítele. Zvedne se a začne mluvit, jako by to byl každý normální den, ale já se třesu, vyděšeně a chladně. Říkám mu, že ho miluji a že si to nemyslím. “ Přicházím domů. Záchranáři se pak zastavili a já hovor ukončil. Přešel jsem k nim a oni na mě jen otočili oči. (Asi si myslí, že to byl falešný poplach.) Otočím se, zvednu vlasy naklonit hlavu dolů a ukázat jim zadní část krku. Začnou dávit, pak mě popadnou a připoutají dolů na postel v zadní části kamionu. Pomalu mizím dovnitř a ven, zatímco je poslouchám. promluvit. “Krájený míchou.“ „Nebude schopen chodit.“ „Pravděpodobně zemře.“ Pak to všechno zmizelo a už mě nic nebolí a probudil jsem se.
Upřímně, stále nad tím vzlykám a stále mám strach. Myslím, že na tohle nikdy nezapomenu.