Nejlepší odpověď
Původně byli Equites členy kavalérie republikánského Říma ve 4. století př. N. L. Byli vybráni ze senátorské třídy.
Avšak ve 2. – 1. století se kavalérie začala skládat z nesenátorů. V této době byl poprvé viděn rozdíl mezi Equites a Senators. Jezdec zastával jiná pracovní místa než senátoři, zejména zaměstnání v oblasti obchodu a financí. Mnoho společností Equites bylo například publicani – veřejní dodavatelé. Naproti tomu senátoři měli přísný zákaz přijímat jiná zaměstnání a nemohli dostávat komerční příjem.
I když se tyto dvě třídy často střetávaly ve svých ekonomických a politických zájmech, „členství“ každé třídy bylo nevylučují se. Každý, kdo se narodil v jezdecké rodině, mohl získat politickou funkci a stát se senátorem. Člen senátorské rodiny, který tuto funkci nezískal, byl považován za ekvitního.
V císařském Římě, za Augusta, byli Equites poprvé formálně definováni jako třída .
Augustus založil dvě úrovně Equites, horní ( equites equo publico) a a nižší . Vyšší třída byla oficiálně považována za součást vojenského řádu Equite a tradičně se konala ve veřejných kancelářích Equite. Nižší vrstva byla považována za nominálního Equita, schopného využívat privilegia Equite mimo řád. Většina Equites byla součástí této skupiny a byla členy bohatých rodin.
Chcete-li být Equite, musíte:
- být svobodný
- setkat se požadavek na součet majetku (100 000 denárů pro nižší vrstvu, 250 000 denů pro horní vrstvu)
- Serve the Equite cursus honorum (vojenská a správní kariéra) cesta odlišná od cesty senátorů)
- Pokud hledáte jmenování do horního vojenského řádu Equite, jmenujte jej cenzorem, obvykle císařem, který uvedl jména hodných kandidátů na titul
Akciové společnosti horní i dolní úrovně by mohly:
- Sedět na určených místech za senátory na veřejných akcích
- Nosit speciální bílou tuniky s fialovým pruhem
- Noste zlaté prsteny
Equites mohl ne nemají nejvyšší funkce ve veřejných funkcích, včetně míst guvernéra, velitele legií a římského prefekta. Avšak ve 3. století toto omezení do značné míry obcházeli císaři, kteří do těchto úřadů jmenovali Equites pod záminkou, že jsou zástupci.
V v následujících stoletích, kdy se třída Equites několikrát rozšířila v členství, se rozdíl mezi Equites stal ještě konkrétnějším. Společnost Equites vytvořila 6 různých podtříd podle svých platových tříd.
Eques | starověké římské dějiny
Odpověď
Jezdecký Řád byl jeho vlastní věc, která nesouvisela (většinou) s tím, že byl buď patricijský nebo plebejský.
Equites byl definován členstvím v jednom z osmnácti jezdeckých „století“ (populační bloky pro shromáždění Centuriate, Řím přímá demokracie (zákonodárce přímé demokracie).
Patřilo k nim „Šest Suffraganských století“, kteří byli ze své podstaty zcela patricijští a původně (jako v prvních několika desetiletích republiky) tvořili celou jezdeckou hodnost. Velmi rychle se však hodnost rozšířila na prvních 12, poté na 18 století, přičemž tyto nové přírůstky osídlily plebejci. Členství v těchto členech bylo původně určeno majetkem a příjmy, ale bylo také dědičné – ačkoli vás mohli cenzoři odstranit nedostatečné prostředky nebo morální rozvaha. Pokud jste měli dostatečné prostředky, mohli byste také vystoupit na tuto hodnost.
(Stojí za zmínku, že až do Augusta, s byla hodnost . Dosud neexistovala žádná senátorská hodnost – místo toho senátoři tvořili horní percentil jezdecké třídy v celé republice. Teprve později byla rozdělena na svou vlastní věc.)
Vzhledem k podtextu otázky bychom měli něco opravdu zdůraznit: i když ve velmi rané republice existovaly rozdíly mezi patricijem a plebejcem, žádný rozdíl mezi těmito třídami, ať už z právního hlediska, nebo dokonce z hlediska stavu, v době, kdy většinou diskutujeme. Lex Hortensia , který stanovil konečné prvky politické rovnosti mezi řády, byl vyhlášen sedm let před Pyrrhova válka.
Stručně řečeno, pokud nemluvíte o éře samnitských válek nebo válkách proti Etruskům, patricijský v. Plebejský rozdíl byl většinou bezvýznamný a je to opravdu tak červený sledě, aby se na to příliš soustředil. Cato, Pompey, Cicero, Crassus, Mark Antony, Milo— všichni tito lidé byli z plebejských rodin a v mnoho případů velmi respektovaných.
Takže se příliš nezaměřujte na patricije a plebejce. Poměrně brzy přestává být smysluplným rozdělením.