Nejlepší odpověď
Záleží na programovacím jazyce. Moje oblíbená, obyčejná angličtina, je minimální, ale praktický jazyk, který má pouze pět druhů výroků:
• Definice typů, které vždy začínají A, AN nebo SOME; • Definice globálních proměnných, které vždy začínají THE; • Rutinní hlavičky, které vždy začínají TO; • Podmíněné příkazy, které vždy začínají IF; a • Imperativní příkazy, které začínají čímkoli jiným.
Další způsob, jak se na to dívat, je tento:
Programy, jednoduše řečeno, sestávají ze tří věcí:
• Typy, které sdělují překladači / tlumočníkovi, kolik bajtů něco obsadí v paměti;
• Proměnné, což jsou skutečné instance různých typů v paměti; a
• Rutiny (často nazývané funkce nebo metody nebo algoritmy), které vytvářejí, manipulují a nakonec zahodí proměnné v paměti.
Při vytváření programů se ale obvykle používají tři další věci:
• A vývojové prostředí , ve kterém lze psát a testovat programy;
• A programovací jazyk ; a
• standardní knihovna předdefinovaných typů, proměnných a rutin, které lze použít místo psaní všeho od začátku.
Zde je příklad použití programovacího jazyka v prosté angličtině, který se zobrazuje ve vývojovém prostředí pro běžnou angličtinu (kliknutím ji zvětšíte):
vývojové prostředí zahrnuje desktopové rozhraní, abecední nabídky, textový editor, který se používá k úpravě kódu, a překladač, který překládá zdrojový kód do spustitelného kódu.
programovací jazyk obsahuje výroky (černě) i komentáře (modře). Většina programovacích jazyků má matematičtější syntaxi a je obtížnější je číst a zapisovat.
standardní knihovna předdefinovaných typů, proměnných a rutiny se v tomto systému nazývají „nudle“ a byly otevřeny na druhé záložce zleva dole v dolní části obrazovky. Typy jako „název“ a „písmo“ a proměnné jako „obrazovka“ a „zelené pero“ a rutiny jako „vložte název a velikost do písma“ a „nakreslete řetězec uprostřed rámečku pomocí pero a písmo “jsou definovány v Noodle.
Když je spuštěn příkaz Spustit (je v nabídce R), je prostý anglický kód zkompilován do spustitelného programu Windows a program je spuštěn . Tento (netriviální) proces je znázorněn zde …
… a výsledek na obrazovce vypadá takto:
Více informací o programování v prosté angličtině naleznete zde:
Osmosianský řád obyčejných anglických programátorů vás vítá
Et voila!
Odpověď
Kontrolní příkazy nám umožňují určit tok řízení programu; tj. pořadí, ve kterém musí být instrukce v programu provedeny. Umožňují rozhodovat se, opakovaně provádět úkoly nebo přeskakovat z jedné části kódu do druhé.
V C jsou čtyři typy řídicích příkazů:
- Prohlášení o rozhodování
- Prohlášení o výběru
- Iterační prohlášení
- Přechodové příkazy
Prohlášení o rozhodování: Prohlášení if-else
Příkaz if-else se používá k provedení logického testu a následnému provedení jedné ze dvou možných akcí v závislosti na výsledku test (tj. zda je výsledek pravdivý nebo nepravdivý).
Syntaxe:
if (condition)
{
statements
}
else
{
statements
}
Je-li podmínka uvedené v příkazu if se vyhodnotí jako true, v příkazech uvnitř if-bloku jsou provedeny a poté se ovládací prvek přenese do příkazu bezprostředně po if-bloku. I když je podmínka falešná a není k dispozici žádný jiný blok, ovládací prvek se přenese do příkazu bezprostředně po bloku if.
Část else je vyžadována pouze v případě, že je třeba provést určitou posloupnost pokynů pokud je podmínka vyhodnocena jako nepravdivá. Je důležité si uvědomit, že podmínka je vždy uvedena v závorkách a je dobrým zvykem uzavřít příkazy do bloku if nebo do bloku else ve složených závorkách, ať už jde o jediný příkaz nebo složený příkaz.
Následující program kontroluje, zda je zadané číslo kladné nebo záporné.
#include
int main( )
{
int a;
printf("n Enter a number:");
scanf("\%d", &a);
if(a>0)
{
printf( "n The number \%d is positive.",a);
}
else
{
printf("n The number \%d is negative.",a);
}
return 0;
}
Následující program porovnává dva řetězce, aby zkontroloval, zda jsou stejné nebo ne.
#include
#include
int main( )
{
char a[20] , b[20];
printf("n Enter the first string:");
scanf("\%s",a);
printf("n Enter the second string:");
scanf("\%s",b);
if((strcmp(a,b)==0))
{
printf("nStrings are the same");
}
else
{
printf("nStrings are different");
}
return 0;
}
Výše uvedený program porovnává dva řetězce a kontroluje, zda jsou stejné nebo ne. Pro tento účel se používá funkce strcmp. Je deklarován v souboru string.h jako:
int strcmp(const char *s1, const char *s2);
Porovnává řetězec odkazuje na s1 na řetězec, na který odkazuje s2. Funkce strcmp vrací celé číslo větší než, rovné nebo menší než nula, protože řetězec, na který s1 odkazuje, je větší než , rovno nebo menší než řetězec, na který ukazuje s2.
Proto ve výše uvedeném programu platí, že pokud dva řetězce a a b jsou stejné, funkce strcmp by měla vracet 0. Pokud vrací 0, řetězce jsou stejné ; jinak se liší.
Vnořené příkazy if-if-else
Je také možné vložit nebo vnořit výroky if-else jeden do druhého. Vnoření je užitečné v situacích, kdy je třeba zvolit jeden z několika různých postupů.
Obecný formát vnořeného příkazu if-else je:
if(condition1)
{
// statement(s);
}
else if(condition2)
{
//statement(s);
}
.
.
.
.
else if (conditionN)
{
//statement(s);
}
else
{
//statement(s);
}
Výše uvedené se také nazývá žebřík if-else . Během provádění vnořeného příkazu if-else, jakmile dojde k podmínce, která se vyhodnotí jako true, budou provedeny příkazy spojené s tímto konkrétním blokem if a zbytek vnořených příkazů if-else bude vynechán. Pokud není splněna ani jedna z podmínek, je spuštěn buď poslední blok else, nebo pokud blok else chybí, ovládací prvek se přenese na další instrukci přítomnou bezprostředně za žebříčkem else-if.
The následující program využívá vnořeného příkazu if-else k nalezení největšího ze tří čísel.
#include
int main( )
{
int a, b,c;
a=6,b= 5, c=10;
if(a>b)
{
if(b>c)
{
printf("nGreatest is: " , a);
}
else if(c>a)
{
printf("nGreatest is: ", c);
}
}
else if(b>c) //outermost if-else block
{
printf("nGreatest is: " , b);
}
else
{
printf( "nGreatest is: " , c);
}
return 0;
}
Výše uvedený program porovnává tři celočíselné veličiny a vytiskne největší.První příkaz if porovnává hodnoty a a b. Pokud je a>b pravda, ovládací prvek programu se přenese do příkazu if-else vnořeného do bloku if, kde je b porovnán s c. Pokud je b>c také pravda, vytiskne se hodnota a ; jinak se porovná hodnota c a a a pokud je c>a pravda, hodnota z c je vytištěno. Poté se obejde zbytek žebříčku if-else.
Pokud je však první podmínka a>b nepravdivá, ovládací prvek se přímo přenese do nejvzdálenějšího jiného -if blok, kde je hodnota b porovnávána s c (protože a je ne největší). Pokud je b>c pravda, vytiskne se hodnota b, jinak se vytiskne hodnota c . Všimněte si vnoření, použití složených závorek a odsazení. To vše je vyžadováno pro zachování srozumitelnosti.
Prohlášení o výběru: prohlášení o změně případu
Prohlášení o přepnutí je používá se pro vícenásobný výběr , který se rozdělí do různých segmentů kódu na základě hodnoty proměnné nebo výrazu. Tento výraz nebo proměnná musí být celočíselného datového typu.
Syntaxe:
switch (expression)
{
case value1:
code segment1;
break;
case value2:
code segment2;
break;
.
.
.
case valueN:
code segmentN;
break;
default:
default code segment;
}
Hodnota tohoto výrazu je generována během provádění programu nebo načtena jako vstup uživatele. Je vybrán a proveden případ, jehož hodnota je stejná jako u výrazu . Volitelný štítek default se používá k určení segmentu kódu, který se má provést, když se hodnota výrazu neshoduje s žádnou z hodnot případu.
Příkaz break je uveden na konci každého případu. Pokud by tomu tak nebylo, provádění by pokračovalo do segmentu kódu dalšího případu, aniž by se dokonce zkontrolovala hodnota případu. Předpokládejme například, že příkaz switch má pět případů a hodnota třetího případu odpovídá hodnotě výrazu . Pokud by na konci třetího případu nebyl přítomen příkaz break, všechny případy po případu 3 by byly provedeny spolu s případem 3. Pokud je přítomen break, je vybrán a proveden pouze požadovaný případ; poté se ovládací prvek převede na další příkaz bezprostředně po příkazu switch. Po default neexistuje break, protože po výchozím případě bude ovládací prvek přenesen na další příkaz ihned po přepnutí.
Příklad: program pro tisk dne v týdnu.
#include
int main( )
{
int day;
printf("nEnter the number of the day:");
scanf("\%d",&day);
switch(day)
{
case 1:
printf("Sunday");
break;
case 2:
printf("Monday");
break;
case 3:
printf("Tuesday");
break;
case 4:
printf("Wednesday");
break;
case 5:
break;
case 6:
printf("Friday");
break;
case 7:
printf("Saturday");
break;
default:
printf("Invalid choice");
}
return 0;
}
Toto je velmi základní program, který vysvětluje fungování konstrukce switch-case. V závislosti na počtu zadaném uživatelem je vybrán a proveden příslušný případ.Například pokud je vstup uživatele 5, bude proveden případ 5. Příkaz break přítomný v případě 5 pozastaví provádění příkazu switch po případě 5 a ovládací prvek se po přepnutí přenese na další příkaz, kterým je:
return 0;
V případě příkazu switch je také možné vložit složené příkazy. Tyto složené příkazy mohou obsahovat řídicí struktury. Je tedy také možné mít vnořený přepínač vložením do případu.
Všechny programy napsané pomocí příkazu switch-case lze také napsat pomocí příkazu if-else. Má však smysl programovat použití příkazu if, když potřebujete provést nějakou akci po vyhodnocení jednoduché nebo složité podmínky, která může zahrnovat kombinaci relačních a logických výrazů (např. (if((a!=0)&&(b>5))).
Pokud potřebujete vybrat mezi velkou skupinou hodnot, příkaz switch bude spuštěn mnohem rychleji než sada vnořených ifs. Přepínač se liší od přepínače if v tomto přepínači, který může testovat pouze rovnost, zatímco if může vyhodnotit jakýkoli typ booleovského výrazu.
Příkaz switch musí být použit, když je potřeba provést výběr z dané sady volby. Příkaz pro případ přepnutí se obvykle používá v aplikacích založených na nabídkách . Nejběžnější použití příkazu switch-case je při zpracování dat nebo zpracování souborů. Většina zpracování souborů zahrnuje běžné funkce: vytvoření souboru, přidávání záznamů, mazání záznamů, aktualizace záznamů, tisk celého souboru nebo některých selektivních záznamů. Následující program poskytuje představu o tom, jak lze příkaz switch case použít při zpracování dat. Nezahrnuje kód pro zpracování souborů, protože o zpracování souborů v C můžeme diskutovat až poté, co jsme se naučili pokročilé koncepty, jako jsou ukazatele, struktury a odbory.
Příklad: Příkaz pro přepnutí případu používaný při zpracování datových souborů.
#include
int main()
{ //create file &set file pointer .
int choice;
printf("n Please select from the following options:");
printf("n 1. Add a record at the end of the file.");
printf("n 2. Add a record at the beginning of the file:");
printf("n 3. Add a record after a particular record:";
printf("nPlease enter your choice:(1/2/3)?");
scanf("\%d",&choice);
switch(choice)
{
case 1:
//code to add record at the end of the file
break;
case 2:
//code to add record at the beginning of the file
break;
case 3:
//code to add record after a particular record
break;
default:
printf("n Wrong Choice");
}
return 0;
}
Díky ..