Nejlepší odpověď
Nejlepší důkaz toho, že „b“ v „instalatér“ kdysi se vyslovovalo, že se dostalo do pravopisu slova. Nebyl by důvod dávat na konec „b“ [b], pokud by to nikdo neřekl – pokud by to nebylo možné kývnutím na etymologii.
Etymologie stopuje zpět pro „olovo“ (podstatné jméno) „From“ from old French * plombe , plomee a přímo z pozdní latiny * plumba , původně množné číslo latinky plumbum “olovo (kov), olověná koule; dýmka; tužka . “ ( Původ a význam olovnice v Online etymologickém slovníku .)
Proč „b“ ztichlo? Zvuky „b“ a „m“ jsou téměř identické. „M“ si můžete představit jako nasalizované „b“ ([m] je bilabiální nosní zastávka s hlasem; [b] je bilabiální nesální nosní zastávka).
Zastávky končící anglickými slovy lze uvolnit nebo neuvolnit. Řekněte „nahoře“, ale nehýbejte rty ze zavřené polohy „p“. To je nevydané „p.“ Nyní řekněte „nahoře“ a jasně uvolněte „p“ – uslyšíte mírnou aspiraci, téměř mírný zvuk „puh“. To je uvolněné „p“. Všimněte si, že v nevydané verzi se toto konečné „p“ stává mnohem méně „výběžkem“ – příliš nevyniká.
Nyní vezměte „olovo“ (nebo „hřeben“ nebo podobná slova). „Olovnice“ uvolní poslední „b.“ Nyní nevydávejte toto konečné „b“. Stává se neslyšitelným. A jakmile je „b“ neslyšitelné, výrazy „olovnice“ a „švestka“ se vyslovují stejně.
Můžete vidět stejný vývoj a variaci ve znělé velární nosní zarážce [ŋ], který je často napsán digrafem „ng“ v angličtině jako na konci slova „sing“ (můžete jej také najít jako „nk“ ve slovech jako „think“). Nyní řekněte jméno, které má tento „ng“ na konec jednoho slova: „Long Island.“ Pokud je váš dialekt jako můj, na konci slova „Long“ není vysloveno žádné skutečné „g“. Ale v některých dialektech se vyslovuje „g“ a „Long Island“ bude znít jako „Long Guyland“.
Nebo si vezměte nestandardní slova jako „jo“ a „ne“. Všechno, co se tam stalo, je to, že když řekneme „yeh“ a „ne“ s náhlým zastavením proudění vzduchu z našich úst – zastavení, kterého je dosaženo prostřednictvím neznělé bilabiální zastávky, „p“, konkrétně – co s tímto náhlým zastavením vyslovujeme „yep“ a „nope“ – [jɛp] a [noʊp]. Nyní si vezměte „nope“ a neuvolňujte to konečné „p.“ Máte opět velmi blízko k jednoduchému „ne“.
Morálka příběhu spočívá v tom, že:
- Pravopis obvykle odráží výslovnost v době, kdy bylo slovo poprvé napsáno.
- Výslovnost se v průběhu času mění a písmena mohou ztichnout (mimo jiné i změny). Vezměte si „rytíře“, který kdysi zněl jako [kniɣt] nebo [knixt] – což je důvod, proč se to píše takhle: tak, jak to bylo vyslovováno v době, kdy bylo poprvé hláskováno.
- Zvuky asimilují (podobají se) sousedním zvukům.
- Některé zvuky mají tendenci dominovat – jsou vnímavější a mají tendenci „vyhrát“ nad měkčími zvuky. Bylo možné uvolnit „b“ na konci slova „olovnice“ nebo ne. Nevydáno, účinně ztichne. Tato výslovnost „tichého„ b ““ se rozšířila a „b“ v našem současném pravopisu je nyní pouhá „fosilie“ toho, jak bylo slovo vyslovováno dříve.
- Upozornění: Existují jistě případy, kdy angličtina napsala slovo způsobem věrným své latině nebo řečtině (nebo jiné ) kořeny navzdory anglickému pron sjednocení. Bylo „p“ v „psychice“ vyslovováno v jedné fázi angličtiny? Nejsem si jistý, ale pokud ano, „p“ vypadlo z výslovnosti z podobných důvodů, že „b“ po „m“ ztichlo. Toto počáteční „p“ by bylo percepčně překonáno mnohem slyšitelnějšími „s“, které následují, zejména proto, že „ps“ není v angličtině obecně povolený shluk souhlásek s počátečním slovem.
- Získáte Posloupnost „ps“ v jiných případech, jako je slovo „interně“, „nahoře“ a „ups“ atd., Ale v počáteční pozici slova se nezobrazí vysloveně. Všimněte si, že „ps“ uvnitř slova, jako v „nahoře“, má tendenci být mluveno rozbitím slabik s „p“ na konci jedné slabiky a „s“ na začátku následující slabiky ( obvykle řeknete „po schodech“, spíše než „uh-pstairs“.
Odpověď
„Samon“ bylo kdysi naprosto skvělé slovo: bylo hláskováno, jak bylo řečeno, a řečeno, jak bylo hláskováno, a všechno bylo dobré a správné. Také bylo „artikulární“, a také „inditní“, a také „dout“ a „dett“ a „suttle“ a „tarmigan“ a „receit“ atd. Každý gramotný anglofon se mohl podívat na jedno z výše uvedených slov a, i když jim to bylo neznámé, věděl, jak je vyslovit. Nebyl by vůbec žádný důvod měnit hláskování těchto slov, a to kdykoli a z jakéhokoli důvodu.
Musíte však pochopit mysl těch pár lidí, kteří tehdy mohli číst.Od začátku našich záznamů psané angličtiny až do renesance věděli, jak číst a psát, znamenalo, že jste byli vzdělaní, a pokud jste byli vzděláni klasickým stylem dne, znamenalo to, že jste studovali značné množství latiny a řečtiny – zejména latina.
Řím a Řecko byly největší civilizace, o kterých váš průměrný středověký Evropan slyšel. Vytvořili nádherná díla architektury, sochařství, poezie, literatury a divadla a na většinu kontinentů přinesli sanitaci, medicínu, vzdělání, víno, veřejný pořádek, zavlažování, silnice, sladkovodní systém a veřejné zdraví. Pokud byste měli vzdělání, zjistili byste, že Řím a Řecko jsou ještě sexy; pokud jste byli vzdělaní a žili jste během renesance, doslova nic nebylo srovnatelné.
Jak je zde uvedeno, jak krásný se vám jazyk zdá, není založen na univerzálních principech jazykové krásy, ale na tom, jak atraktivní je připojená kultura je podle vašeho názoru.
Pokud je jazyk považován za „krásný“, je to buď kvůli nějaké síle – zejména společenské – nebo podobné tomu, který ji má. Francouzština, italština, ruština apod. Jsou v Evropě tradičně považovány za atraktivní, protože společnosti, které je ovládaly, byly mocné, takže jazyky byly atraktivní i politicky.
Takže tedy během období středověku a renesance byly tyto dva Klasické evropské jazyky byly považovány za nejkrásnější jazyky vycházející z Babelu, vrcholy gramatické dokonalosti a plány, z nichž byly vytvořeny jazyky světa.
A těch pár renesančních gramotníků dokázalo přizpůsobit angličtinu jejich forma: jen hrstka lidí dokázala číst a psát, a většina z těch, kteří už uměli latinsky a řecky, aby se změny mohly rychleji chytit. Angličtina nepochází z latiny ani z řečtiny: je to její vlastní, ale odlišný germánský nepořádek. Pro latinskoameričanů v Anglii to nebyl žádný problém: jen změníme část jeho gramatiky a slovní zásoby, otevřeme stránky jejího lexikonu a necháme vypustit záplavu slov z klasického evropského světa. Tyto změny jsou podrobněji popsány zde; zde jsou některé z nich.
Nejprve jsme obdrželi všechna naše latinská a řecká slova – slova, která se často přidávají bez jakéhokoli jiného důvodu, než aby obsahovala více latinských a řeckých slov. Tyto takzvané „inkhornové výrazy“ zahrnují ingentní slova, která se nikdy neuchytila, například „adnichilate“ (ve smyslu „annihilate“) a „illecebrous“ („atraktivní“). Ale mnoho z nich dodnes používáme: „oslavovat“; „Pozemský“; „ilustrovat“; „skutečnost“; a paradoxně „výřečnost“.
Zadruhé, byla vhozena hrstka mizerných pravidel gramatiky: „nerozdělujte infinitivy“ (např. řekněte „směle jít“ nebo „jít směle“, nikdy „směle jít“), „nikdy nekončit větu předložkou“ (např. „S kým mluvím?“, nikdy „S kým mluvím?“), pravidla jsou v latině, ale ne v angličtině. Byly ukládány shora dolů, takže vždy zůstaly formální a trochu mimo to, co byste považovali za normální angličtinu.
A třetí a konečně jsou pravopisné reformy. Angličtina už byla injektována do francouzského slovníku, většina z nich nakonec vyústila v latinskou Papa. Francouzská slova se v průběhu staletí měnila a sem tam upustila zvuky, jak je slova zvyklá dělat; v době, kdy dorazili a vyhodili je do angličtiny, se slova trochu lišila od jejich latinských předků: latina salmo se stala francouzštinou saumon ; debitum se stalo dete ; subtilus se stal sotil . Angličtina si je vypůjčila tak, jak byla.
Spisovatelé viděli tyto proměny slovníku a plakali. Latina měla být samotným ztělesněním dokonalého jazyka, a přesto se tato slova – dobře, změnila! S tím je třeba něco udělat! zvolali a přešli ke slovní zásobě. Výraz „Samon“ byl změněn na „losos“, aby odrážel latinský originál, salmo ; „Dett“ se stal „dluhem“, protože pochází z debitum ; et cetera .
Pokud jde o půjčování slov, mluvčí angličtiny jsou mezi nimi lichí. Většina jazyků přijímá výpůjční slova a perfektně se hodí k jejich pravopisu a zvukům: například v japonštině se „zmrzlina“ stane aisu kurimu . V několika případech, jako je němčina, se zachová pravopis a výslovnost slova v jeho zdrojovém jazyce: oranžová v němčině se vyslovuje stejně jako ve francouzštině , odkud Němci ukradli oranžové . Angličtina zatím ráda dodržuje pravopis… ale nebudeme se trápit výslovností. Tsunami , původně japonské slovo, má začínat slyšitelným zvukem „t“ a my kouzlo je to „tsunami“, ale říkáme „sunami“.
Když angličtina obdržela tato nová hláskování – „sa l mon „,“ de b t „,“ dou b t ”- udržování těch bizarních úprav bylo v pořádku, ale nikdy jsem se neobtěžoval tím kouskem, kde vlastně vyslovujete nově přidaná písmena. Existuje několik případů, například „chyba“ (původně „faute“) a „arctic“ (původně „artic“), kde se uchytily, ale ve většině případů jsme dostali náhodný vrh dopisů.
A to nás přivádí k plumbum , latinskému slovu „olovo“. Pokud jste pracovali s olovem, tj. Roztavili ho a dostali se do věcí, byli jste plumbarius : doslova „olovo“. V obou těchto případech jsou slova vyslovována přesně tak, jak jsou napsána, přičemž je přítomno „b“ a připraveno plnit svou povinnost.
Později, když se objevila francouzština, některé zvuky odpadly, včetně „b“; nyní máte plummier , což stále znamená „olovo“. Pokračoval v podobném zvuku a smyslu do angličtiny a vyvinul se do „plummer“. V 19. století se zúžil z „osoby, která pracuje s olovem“ na „osobu, která pracuje s olověnými trubkami“, poté na význam, který má nyní.
A v období renesance sestoupili latinskoameričtí obránci archaická pravopisná reforma, po ubohém „instalatérovi“, operujícím jeho pravopisu, chirurgicky se vracet ke slovu jeho dávno ztracené a dávno zapomenuté „b“. Byla to jen další oběť staletí trvající latinizace Angličanů.
Abych odpověděl na vaši otázku, ano i ne: písmeno „b“ bylo původně vyslovováno v latině, poté nebylo vyslovováno ve francouzštině, pak stále ještě nebylo vyslovováno v angličtině, ale změnili jsme náš pravopis, aby to více připomínalo latinu, ale neobtěžovali jsme se změnit výslovnost, protože to prostě není to, co děláme, kolem těchto částí. Doufám, že to bylo mnohem víc, než jste kdy chtěli vědět o tématu; moje jediná omluva je, že pomáhá mít kontext.
Děkuji za dotaz!